můj příběh

S judem jsem začal už jako malé děcko, shoda příjmení s hlavním panem trenérem Františkem Walterem není zcela náhodná. Příběh je to dlouhý a zapeklitý! Rozdělit by se dal do tří seriálových epizod! Ta první by se týkala děckých let. Pod otcovým vedením jsem začal nejdříve v Karviné, následně se oddíl přesunul do Bohumína. Zde jsem dostal základy, naučil se první techniky, objížděl děcké soutěže a postupem času udělal zkoušky na 3. Kyu. Oddíl zde fungoval převážně jako kroužek pro děti a tak judistickou kariéru přerušil dramatický nástup puberty. Druhá epizoda by se týkala studia střední školy se sportovním zaměřením v Karviné. Díky tomuto jsem začal trénovat v klubu Baník Karviná a nakouknul tak do seniorského juda. Všichni chlapi mi tam přišli hrozně dobří, silní a byla s nimi strašná sranda. Rozšířil jsem si obzory o další úpolové sporty. I když v té době bez soutěžních ambicí. Sport se stal součástí mého dalšího fungování. Třetí epizoda by mohla začít někdy po škole přestěhováním za prací do Irska. Zde jsem téměř dva roky navštěvoval Coolmine Judo Club v Dublinu. Díky tehdejšímu ekonomickému boomu se do této země sjížděl téměř celý svět a já jsem díky tomu měl možnost trénovat s opravdu skvělými judisty. Dostal jsem opět chuť do závodního juda a po svém návratu do rodného Bohumína zrestartoval i trenéřinu ve svém mateřském klubu. K tomuto mi pomohlo i studium VŠ oboru tělesná výchova na Ostravské univerzitě a dodělání všech různých možných kvalifikací v rámci ČSJU. A od té doby si to už vše tak nějak plyne.

Co se týče sportovních výsledků, tak ten hlavní, placka z republiky, mi tak nějak chybí. Vždycky to bylo těsné pod bednou. Holt, co se v dorostu zadrbalo, to už se nikdy nedohnalo. Medailí ze soutěží tzv. okolo komína, včetně malých republik ať už akademických, či těch bezpečnostních složek se pár posbíralo. Zkušenosti se taktéž sbíraly na mezinárodních turnajích a různých ligových soutěžích.